Délka hlavyPozor, než bude článek aktualizován, berte jej jako ilustrační. Nová (upravená) pravidla a průběh svodu i bonitace najdete v bonitačním řádu.

Bonitace by měla být jednou z velmi důležitých událostí v životě každého československého vlčáka. Nejde pouze o akt uchovnění, ale (podobně jako u svodu mladých) také o velmi cenný zdroj informací důležitý pro další řízení chovu. Nemělo by tedy platit, že na bonitaci se mají dostavit jen zvířata, která budou pravděpodobně chovná nebo jejichž majitel počítá s přímou účastí svého miláčka v další reprodukci. Ze statistického hlediska jsou důležité i údaje o psech, kteří již předem vykazují vylučující vadu nebo zdravotní postižení (chybějící varle, špatný výsledek DKK atd.).
Na bonitaci je soulad se standardem posuzován již mnohem podrobněji než na svodu, provádí se také celá řada měření různých tělesných partií. Čím větší počet psů bude takto vyhodnocen, tím větší budou mít tyto údaje vypovídací hodnotu o stavu populace plemene. Nebojte se tedy dostavit se svými pejsky na bonitaci, i když třeba neplánujte po své fence štěňátka nebo si myslíte, že zrovna ten váš kluk nemůže "projít".

Obvod nadprstíA na co se tedy máte nachystat? Stejně, jako na svodu, se první provádí prohlídka chrupu, po ní následuje u psů kontrola varlat a následně se měří kohoutková výška psa (podrobněji viz Příprava psa na svod). Zde podobnost se svodem prozatím končí a na psa a jeho majitele čekají další procedury měření. Druhým tělesným rozměrem je šikmá délka trupu. Měří se pomocí pevného měřidla a to od ramenního kloubu k hrbolu kosti sedací. Pejsek by měl stát co nejklidněji, aby bylo možné odečet vůbec provést. Důležitá je především podélná osa psa (probíhá páteří) - měla by být ROVNÁ. Je nasnadě, že když se pes prohne do boku, automaticky se tím zkrátí. Naopak méně podstatná je zde poloha nohou. Pevným měřidlem (v podobě šupléry) se dále měří hloubka a šířka hrudníku (nejširší místa hrudníku v oblasti za lopatkami) a šířka hlavy (nejširší místo mozkovny). Nácvik lze provádět pomocí improvizovaných pomůcek podobně jako u kohoutkové výšky. Důležitý je především klidný a trpělivý přístup. Také je třeba dát pozor na to, aby se zvíře o měřidlo neudeřilo (někteří psi ve snaze vyhnout se dotyku podezřelého předmětu nečekaně vyskočí a pokud se uhodí, bude jejich averze na měřidlo příště o to větší). U nedůvěřivějších jedinců je vhodné postupovat sérií kratičkých přiložení měřidla proložených chválením a pamlsky. Dobu, po kterou "měříme" budeme postupně prodlužovat.
Nyní si vyjmenujeme partie, které se měří krejčovským metrem: délka přední nohy k lokti (rozměr od loketního kloubu k zemi u stojícího psa), délka nadprstí (měří se z přední strany od nadprstního kloubu k 1. kloubům prstů), obvod nadprstí, délka stehna (od kyčelního kloubu ke kolennímu), holeně (z přední strany nohy od kolenního kloubu ke kloubu patnímu) a nártu (z přední strany nohy od kloubu patního k prvním kloubům prstů), délka hlavy (od hrbolu týlního po špičku čenichu), délka tlamy (od spojnice vnitřních očních koutků po špičku čenichu), délka ucha a nakonec obvod hrudníku (nejširší místo v oblasti za lopatkami. Při těchto měřeních je nezbytná dobrá přístupnost měřené partie pro posuzovatele. Také klidné chovaní psa není zanedbatelné. Měřit obvod nadprstí psu, který si nechce za žádnou cenu nechat sáhnout na nohu, je nadlidský výkon.
Pomůcka pro nácvik by měla v tomto případě být velmi snadno dostupná a v nouzi ji lze nahradit širším tkalounem nebo i provázkem. Pokud je ale pes od svého majitele navyklý na veškerou běžnou manipulaci (kontrola uší, očí, tlapek, utírání tlapek, vyndávání klíšťat, česání apod.), neměl by mít s měřením pomocí krejčovského metru žádné potíže.

Proceduru měření máme za sebou a následovat bude opět posouzení statické a v pohybu. Někdy je třeba, aby si posuzovatel ještě některé tělesné partie ověřil pohmatem (obzvlášť u silně osrstěných zvířat), takže i v této fázi bonitace může být náš pejsek nadále "osaháván". Co se týká přímého předvedení psa v postoji a v pohybu, platí zde totéž, co u svodu, jen kritéria budou o něco přísnější. Přece jen už nejde o rozpustilé štěně, ale o dospělého psa.

Skupinka osobA je tu závěr bonitace, který patří zkoušce povahy (i na bonitaci je povaha předváděného jedince hodnocena během celého posuzování, ale samotné prověrce povahy je přisuzována také velká důležitost). Skládá se ze dvou částí - prověrka ve skupince osob a na úvazném kolíku.
Průchod skupinkou osob se volně řídí požadavky podle zkoušky ZZO (NZŘ). Cílem je především prověřit chování psa v situaci, která se blíží běžnému životu. Neprověřuje se žádná poslušnost či ovladatelnost na vodítku.
Majitel se psem upoutaným na vodítku přichází ke skupině dvou osob. Zde se zastaví (pes může stát či sedět) a dají se spolu do hovoru. Po chvilce přicházejí další 2 osoby, které se zastaví tak, aby se pes ocitl uprostřed skupiny. Žádoucí je buď přátelské nebo neutrální chvání psa. Jako vadné se posuzuje chování agresivní či bázlivé. Pokud si majitel není zcela jist, jak se jeho pes zachová k osobám ve skupině (zvlášť, jedná-li se o velmi dominantního jedince), má možnost svého psa opatřit náhubkem. Je nutno dodat, že je mnohem lepší skupinku absolvovat se psem v košíku, než způsobit někomu z pomocníků zranění. Každopádně i zde platí, že dobře socializovaný pes uvyklý na pohyb mezi lidmi by s touto částí zkoušky neměl mít sebemenší problém. Ale i tuto činnost lze se psem nacvičovat (i když osobně se přikláním k tomu, že nejlepší "nácvik" chování psa k cizím nevšímavým lidem je pohybovat se s ním v běžném měststkém ruchu :) ).

Útok na psaDruhá část zkoušky povahy probíhá na úvazu. K tomuto účelu je vyhrazeno zvláštní místo s úvazným kolíkem, k němuž je pes upoután (bez náhubku). Majitel zůstává u psa a může jej slovně povzbuzovat a chválit. V přiměřené vzdálenosti od upoutaného psa prochází normálním krokem pomocník oblečený do ochranného oděvu, který se pokusí navázat se psem přátelský kontakt. Pomocník odchází a ještě jednou, tentokrát zcela nevšímavě prochází kolem psa. Na pokyn posuzovatele se obrací zpět ke psu, rozeběhne se směrem k němu a křikem a nápřahy obušku předstírá útok. (V této části dělají majitelé největší chybu, že zapomenou psa povzbuzovat.) Samozřejmě nedochází ke kontaktu se psem - pomocník odbíhá pryč. Nyní jde majitel psa do úkrytu a vše, kromě navazování kontaktu, se opakuje znovu, ale tentokrát to pejsek již musí zvládnout sám. Po ukončení druhého útoku se také provádí prověrka reakce na střelbu (z poplašné pistole - ráže 6 mm) (viz Bonitační řád KCHČSV).
Nejlépe hodnoceným chováním je vyrovnané a sebevědomé vystupování psa, který na neutrálně či přátelsky se chovajícího pomocníka neútočí (může se sním i pokamarádit), naopak na předstíraný útok reaguje aktivní obranou. Po pominutí útoku by měl pes přejít opět do klidného chování (i když může zůstat ostražitý). Možností a variant, jak se pes může zachovat v reálu je celá řada a na jejich vyjmenování bychom potřebovali opravdu hodně místa. Každopádně není pravda, že pokud pes nebude reagovat obranným způsobem, ale jinak se choval po celou dobu bonitace klidně a sebevědomě, že bude ohodnocen špatnou známkou. Vylučující reakce jsou buď neadekvátní agresivita i vůči neutrálním osobám (opět se přihlíží k celkovému chování psa) nebo silná bázlivost a neschopnost navázat jakýkoli kontakt.
Ve výhodě budou psi, kteří navštěvují cvičiště a absolvují sportovní nácvik obrany. Prostředí cvičiště a figuranti nám navíc poskytnou možnost trénovat přímo na prověrku povahy. Jako pomocníky bychom měli používat pouze zkušené výcvikáře, kteří dobře rozumí psům a vědí, jak takovýto nácvik "kolíku" provádět. Pomocník nám především nesmí nikdy psa zahnat! Od toho je to nácvik, abychom zvířeti pomohli připravit se na nějakou situaci, ne jej hned v počátku zatlačili a podrazili mu sebevědomí.
Ale ani majitelé psů, kteří na cvičiště nechodí, nemusejí propadat beznaději. Jak už jsem uvedla, důležitější je sebejisté a vyrovnané vystupování psa, než obranná reakce za každou cenu. Tady hraje důležitou roli kvalitní socializace. Pes, který se nebojí lidí na ulici a podle situace navazuje bez problému kontakt, zvládne "kolík" i bez zvláštní průpravy.
Co někdy majitelé ale podceňují, je reakce na nápřah, která může celkový dojem z chování psa velmi zhoršit. A přitom se rozhodně nemusí jednat o bázlivého jedince, pouze jej vlastní majitel (nebo i někdo cizí) zkazil. NIKDY PROTO NETRESTEJTE PSA BITÍM RUKOU NATOŽ JAKÝMKOLI NÁČINÍM (vodítko, prut apod.)!!! Bití vůbec je pro psa špatně srozumitelný způsob trestu (jsou mnohem účinnější způsoby, jak darebovi vyčinit) a navíc tím můžete způsobit těžko odstranitelné nežádoucí reakce psa. Dávejte si tedy na to pozor a velmi se hlídejte, abyste k výchově psa nepřistupovali takto nevhodným způsobem. Někdy ale chyba nemusí být na vaší straně, proto dobře zvažujte, zda vašeho pejska nemůže někdo uhodit také přes plot nebo když na vás čeká před obchodem.
Posledním úskalím povahového testu je střelba. Vyrovnaný jedinec prostý negativních zkušeností s pyrotechnikou by s ráží 6 mm neměl mít nejmenší problém. Důležitá je, jako vždy, prevence. Snažte se vyhnout získání reakce na střelbu tím, že budete psa pečlivě hlídat v předsilvestrovské době (určitě jej nenechte samotného v kotci na Silvestra, protože nemůžete vědět, co mu tam nějaký dobrák hodí) a jistou obezřetnost doporučuji také při silných bouřkách (úder blesku ve velké blízkosti a ještě třeba ulomená větev stromu, která spadne na střechu kotce jsou, myslím, dost silným zážitkem i pro značně otrlé povahy. Naopak, pokud vy sami se bouřky bojíte, vyhýbejte se v té chvíli svému psu, protože svůj strach na něj velmi pravděpodobně přenesete.). Pokud se ale náhodou stane a váš pes negativní reakci na střelbu získá, je třeba začít od začátku slabými nárazovými zvuky z velké vzdálenosti, které se postupně budou přibližovat a nabývat na intenzitě. Není na škodu, když tyto zvuky budou předcházet něčemu, co má váš pes velmi rád (např. krmení). Jako při každé nápravě je nutno postupovat ale především pomalu a velmi trpělivě.