O Velikonocích se tradičně koná v Jevišovicích výcvikový víkend pro československé vlčáky. Já osobně jsem si uvědomila, že jsem zde letos byla po páté, ale našli se i tací, co tvrdili, že dorazili po sedmé nebo po osmé, dopočítat přesně, jaký to byl letos ročník, se nám ale nepodařilo J Tradice sahá asi hluboko do historie ;)

Za ty roky se tu vystřídalo už několik výcvikářů a taky pěkná řádka účastníků psích a lidských… Inu za osm let jsou už i z malých štěňátek vlčí dámy a pánové v letech J Co se ale nemění, je místní kvalita výcviku a neopakovatelná atmosféra. A letošní ročník nebyl výjimkou.

Mates Petrnek, již z několika akcí s našimi šedivci sžitý, dorazil nechat se okusovat, šikovná Hanka Černohorská se ujala kontrolování nešikovných psovodů na stopách, a premiéru s našimi vlky měla Lada Studýnková, která si vzala na starost mučení páníčků na poslušnosti. Stanovený limit maximálně patnácti cvičících psů se naplnil (a ještě jsme museli bohužel řadu zájemců odmítnout), takže jsme měli od rána do večera o zábavu postaráno. Jen skončily ranní stopy, už se první snaživci chystali na place na poslušnost a po obědové pauze už čekal v maketě Mates J

V nabitém výcvikovém programu jsme bohužel tentokrát nestihli ani žádný hromadný výlet a taky jsme neměli daleko k tomu, abychom umřeli hlady! Bohužel nám zavřeli oblíbenou restauraci Sýpka a přes Velikonoce valně nefungovala ani žádná jiná stravovací zařízení… Museli jsme tak vzít za vděk hospodou na benzínce (asi tak čtvrté cenové kategorie J) a jeden den jsme způsobili menší kolaps znojemské pizzerie, když jsme si tam objednali naráz patnáct pizz a dvoje těstoviny :D Ale hlady jsme nakonec neumřeli!

A samozřejmě jsme si nenechali ujít ani socializační večery ;) s posezením u ohně a povídáním do pozdních hodin (včetně jedné rozlučky se svobodou!)… Ranní vstávání na stopy pak samozřejmě bylo dosti kruté, ale Hanka byla nesmlouvavá ;) Nakonec ale všichni zvládali šlapat stopy i celkem rovně J

Teď ale zase trochu vážně. Letos se na výcvikovém víkendu sešlo krom stálých účastníků i hodně nováčků a štěňátek. A musím říct, že jsem opět byla mile překvapena. Nevím, jestli je to náhoda, že zrovna do Jevišovic vždy dorazí samí šikovní psíci, nebo se opravdu povahy československých vlčáků lepší, ale všichni vlci podávali opravdu kvalitní výkony – i u začátečníků bylo na první pohled patrné, že o spolupráci s psovodem a výcvik mají zájem a baví je to. I malá štěňátka teprve se socializující se chovala sebevědomě a pohodově a brala výcvik jako obrovskou zábavu. A k tomu všemu měli snad všichni vlčci do jednoho opravdu pěkný zájem o obrany… tak si tak myslím, že se přece jen ty povahy čévéček někam posouvají ;)

Šikovní vlci a nadšení páníčci jsou zase závazkem pro nás pořadatele, abychom u pořádání podobných výcvikových akcí vydrželi… ale zatím můžu slíbit, že to vzdávat rozhodně nehodláme J Těším se na setkání na dalších výcvikových víkendech!